Deprese, nemoc této doby

Deprese je stav psychiky, která se projevuje poklesem nálady a celkovými změnami chování.

Představte si, že stojíte na starém a omšelém vlakovém nádraží. Je krásný letní den, ve vzduchu cítíte vůni slunce a květin. Z amplionů se neline žádný zvuk, koleje jsou zrezlé a rozviklané. Najednou přijede malý osobní vlak, který je prázdný. Rozhlížíte se, a nikoho nevidíte. Nevíte, proč tam jste, ani proč se nemůžete pohnout. Z ničeho nic se ozve táhlý dlouhý zvuk, který ohlašuje, že vlak bude odjíždět. Ze zrezlé budovy nádraží pokryté pavučinami vyběhnou všichni vaši blízcí, rodiče a kamarádi. Smějí se a s baťohy na zádech běží do vlaku.

Poslední člověk běží do vlaku, v tu chvíli se otočí a podívá se směrem k vám. Zvedne ruku a pokyne. „ Poběž, za chvíli odjíždíme!“ křičí. Ale vy stojíte na jednom místě, jako byste byli přikovaní. Nohy máte z kamene a jste němí. „Nemůžu!“ křičíte v duchu, ale nikdo vás neslyší.

Dotyčný člověk se usměje a nastoupí do vlaku. „ Počkejte, počkejte na mě!“ křičíte z plných plic, ale hlasivky vám nefungují. Z vašich úst se nedostane ani hláska. Když už si myslíte, že vlak odjede, někdo stáhne okénko a vystrčí hlavu. „Pojď, poběž, jedeme!“ Teď mávají všichni. Vidíte ruce, jak kynou směrem k vlaku a obličeje, které se smějí. Vy se chcete pohnout. Chcete to tak strašně moc, ale nemůžete.

Chcete plakat, ale nejde to. Jako by bylo mezi vámi a vlakem obrovské plexisklo a vy vidíte všechno jinak, jakoby v oparu.

Vidíte, jak rozmazaný vlak odjíždí a všichni křičí. Vy stojíte a po tvářích vám tečou horké slzy. Jak rádi byste nastoupili, jak rádi byste ostatním řekli, ať na vás počkají. Už to nejde, vlak je pryč.

Nemocný člověk se cítí osamocený, v bludném kruhu, ze kterého nemůže vystoupit. Cítí, že kolem sebe křičí o pomoc, ale nikdo ho neslyší. Kromě pocitů osamocenosti se vyskytují také pocity úzkosti, bezcennosti a otupělosti. Charakteristickým pocitem pro depresi je také anhedonie, neboli ztráta pocitů radosti. Nemocný už se nedokáže z ničeho radovat, všechno je bezcenné a on už takhle nedokáže dále žít. V některých případech nastávají i myšlenky na sebevraždu. V horších případech se dokonce lidé o sebevraždu pokusí.

Deprese se dá těžce vysvětlit, zvláště lidem, kteří ji nikdy nezažili. Je to to samé, jako byste se snažili sytému vysvětlit, co je to hlad. Stejně obtížným úkolem by bylo slepici vysvětlit, jak vypadají barvy podzimu. Nepochopí to. Stejně tak to nepochopí lidé, kteří depresi nikdy nezažili. Deprese nejsou „lehké depky“, které má čas od času každý. „Depky“ zmizí, deprese nikoliv. Deprese je dlouhotrvající a v některých případech způsobuje pocity fyzické bolesti. Dotyčný může být vyčerpaný, klidný a otupělý. Někdy však také může být výbušný, agresivní a podrážděný.

Daný člověk ztratí zájem o své koníčky, jídlo i o sex. Depresi si nemůžeme vyléčit sami. V tomto případě je nutná lékařská pomoc. Tuto chorobu je nutné léčit antidepresivy a vyhýbat se alkoholu. Někteří pacienti překračují denní dávku léků a zapíjí je alkoholem. Někteří se dokonce nevyhnou ani zkušenostem s drogami, které užívají na potlačení pocitu bezvýchodnosti a frustrace. U některých dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nedokáží soustředit. Nemají ze svých koníčků tak velký prožitek jako zažívali dříve.

Charakteristická je i ztráta energie. Nemocný může cítit, jakoby z něj něco vysálo život, cítí, že je velmi slabý. Nemá sílu udělat i tu nejméně náročnou činnost.

Tuto chorobu není radno podceňovat. Pokud cítíte, že je ve vašem okolí někdo, kdo by tímto onemocněním mohl trpět, nabídněte mu pomoc. Možná, že ji nepřijme hned, ale bude rád, když bude vědět, že je tu někdo, kdo o něj stojí. Vždyť nikdy nevíte, zda se to náhodou v budoucnu nestane i vám.