Meditace a jóga, cesta k duševní rovnováze

Foto: Pixmac

Jedna má kamarádka mě už léta vytáčí do nepříčetnosti svou neustále optimistickou povahou. Nezávisle na počasí, zdravotním stavu nebo jejím milostném životě. Daniela je šťastná pořád. Léta jsem přemítala nad tím, jak to dělá. Na rozdíl ode mě je ona velmi klidný člověk, zatímco mě vytočí téměř vše. Naštve mě, když mě někdo předjede, když jedu autem. Taktéž mě štve, když člověk stojící ve frontě přede mnou vykoupí poslední zeleninovou housku, když stojím půl hodiny v pekařství.

„ Záleží na stavu mysli. Čím víc budeš proti něčemu bojovat, tím spíš se ti ty věci budou dít stále dokola.“

Řekla mi Karolína, když jsem se jí zeptala, jak zvládá být každý den tak optimistická.

Karolína začala s meditací a jógou již před lety. Zatímco pro nás byl vrchol cvičení to, že jsme si zašli na aerobik, ona to dělala jinak. Pro ní není jóga cvičení a meditace není nudná. Ve svém životě propojila obě tyto aktivity a dá se říct, že jí to velice svědčí. Odkud vlastně pochází meditace, a co to vlastně je?

Slovo meditace pochází z latinského slova „meditatio“, což je synonymum pro slovo rozjímat. Meditace je součástí východních náboženství a označuje rozumové přemítání, jehož účelem je prohlubování soustředěni. Je tu sice odjakživa, ale označení meditace se začalo používat až v devatenáctém století.

Karolína svou duchovní cestu započala tím, že se strašně snažila dostat na svou vytouženou vysokou školu. „ Bude to znít směšně, ale hlásila jsem se tam čtyřikrát. Tak moc jsem věřila tomu, že mám být doktorka. Nedokázala jsem si představit, že bych někdy v životě dělala něco jiného. Neustále jsem se učila a na nic jiného jsem nemyslela. Ve chvíli, kdy jsem přišla do sálu, kde se zkoušky skládaly, zmocnila se mě obrovská nervozita. Najednou jsem netušila, co že to po mě chtějí. Vyplňovala jsem otázky na papíře zcela nahodile a beze smyslu. Byla jsem tak moc vyděšená, že mě tam nevezmou, až se to stalo. Nikdy mě nevzali. Nejprve jsem nechápala, proč se mi to děje. Byla jsem vždycky tak empatický člověk, netušila jsem, co jiného bych mohla profesně dělat, jak jinak se uplatnit. Když mě nevzali potřetí, věděla jsem, že se potřebuji uklidnit. Začala jsem tedy chodit na jógu. Postupem času jsem se naučila meditovat a od té doby medituji každý den doma. Vždy si na to svou půl hodinu až hodinku najdu. Po jedné meditaci jsem věděla, už se na medicínu hlásit nebudu. Najednou jsem vnitřně tušila, že tohle povolání dělat nemám. Tak moc jsem se o něco snažila, tak strašně jsem se koncentrovala na to, co bylo vlastně zbytečné. Pak jsem pochopila, že mám nechat věci plynout. Když se mi v životě něco přihodí, i když je to proti mému přesvědčení nebo se to neshoduje s tím, co jsem původně chtěla, nezatracuji to. Vím, že je to pro mé dobro“ řekla mi.

Po rozhovoru s ní jsem dostala chuť zkusit to také. Začala jsem tedy chodit na ranní jógu, abych měla hezčí den. A světe div se, musím dát za pravdu Karolíniným slovům. Od té doby se už necítím tak popudlivá a nervózní. Koneckonců, vzala jsem si z ní příklad, i co se týče jejích slov o osudu.