Kortikoidy

Jak jsem již zmínila v jednom z minulých článků, které se věnovaly právě tomuto tématu, kortizol je steroidní hormon, který vzniká v nadledvinkách syntézou cholesterolu. Pojďme se nyní povědět něco o objevení kortikoidů.

Objevení kortizolu se zcela jistě zapsalo do dějin jako jedna z velmi důležitých událostí. Poprvé ho identifikoval chemik Edward Kendall. Objevení kortizolu je spjato s příběhem jisté americké pacientky, která trpěla revmatoidní artritidou. Právě lékař této pacientky se jako jeden z prvních pracovníků v medicínské oblasti rozhodl použít k léčbě právě tento produkt nadledvinek. Léčba pacientky se stala úspěšnou a právě její případ byl inspirací pro léčbu dalších lidí s tímto nebo jiným autoimunitním onemocněním.

Pro zvýšení efektivity účinků léku u dlouhodobých pacientů je důležité dodržování režimových opatření a dobrá informovanost. Kortikoidy byly poprvé použity v praxi před šedesáti lety.

Kortikoidy jsou i dnes stále velice účinné léky, které jsou velmi úspěšné v terapii autoimunitních onemocnění a akutních stavů. Během posledních pěti let stoupla jejich spotřeba o dvacet procent.

Co se týče nežádoucích účinků, u těchto léků je jich velká spousta. Pojďme se však zaměřit na jeden konkrétní příklad. Tím příklad by bezesporu měla být sekundární osteoporóza způsobená glukokortikoidy. Glukokortikoidy negativně ovlivňují kostní metabolismus a to tím, že utlumují kostní novotvorbu. U pacientů, kteří trpí tímto onemocněním, se ve zvýšené míře vyskytuje riziko zlomenin. Právě z tohoto důvodu by měli pacienti, kteří jsou léčeni těmito terapeutiky ve zvýšené míře užívat vápník a vitamin D.

Ačkoliv je léčba glukokortikoidy v mnoha ohledech zcela nezastupitelná, měli by se pacienti informovat o nežádoucích účincích či o jiné alternativě léčby, v případě, že je to možné.