Žárlivost, koření vztahu nebo kyselé jablko?

Žárlivost. Proč nás hlodá a proč vlastně žárlíme? Je to tím, že tak velice milujeme? Nebo je to tím, že si nevěříme a máme strach, že nám dotyčnou osobu někdo vezme? Pomůžeme si vůbec žárlivostí?

Odborníci tvrdí, že žárlivost je pro lidskou populaci typická. Je to lidská emoce, kterou charakterizuje nadměrné ulpívání na druhé osobě. Žárlivý člověk trpí zvýšenou obavou o ztrátu druhé osoby. Protože má strach z toho, že ji ztratí, dělá vše proto, aby si ji udržel. Někteří žárliví jedinci svou milovanou osobu neustále podezírají a kladou jí nemístné otázky typu: “ Kde jsi byl/a? S kým? Proč? “ Podezíraná osoba se může na otázky bezelstně odpovídat, ale prakticky žádná odpověď není správná. Může se bránit sebevíc, ale žárlivec jí to neuvěří. Jiný žárlivostí posedlí dotyční se snaží druhou osobu izolovat. Od kamarádů, od rodiny, od kolegů z práce. Myslí si totiž, že když bude neustále doma a nebude nikam chodit, snadno si ji ohlídá. Bohužel osoby, které sužuje jejich žárlivý partner, či partnerka dříve či později tlaku žárlivé osoby podlehnou a dělají to, co chce. Nechtějí se totiž hádat. Co je však horší? Být ten žárlivý nebo ten, který žárlí?

Žárlivost tu byla vždy. Kdo by neznal Othella? Tragický příběh chorobně žárlivého Maura a jeho věrné a čestné ženy Desdemony. Je jasné, že dnešní případy žárlivosti nekončí tak, jako ten v Shakespearově díle, ale rozhodně nejde o nic příjemného.

Ukázkovým příběhem žárlivosti může být moje kamarádka Karolína, milá pediatrička, která nikdy v životě nebyla nikomu nevěrná. Pokud měla přítele, na jiné muže se snad ani nepodívala. Karolína se během svých vysokoškolských studií setkala na fakultě se spolužákem Jakubem a začali spolu chodit. Zpočátku byl jejich vztah neskutečně romantický, svou kamarádku jsem dokonce pár měsíců neviděla, protože trávila čas jenom s partnerem. Rozhodně mi to nevadilo, byli spolu čerstvě a chtěli si užít jeden druhého. Respektovala jsem to. Časem se ovšem jejich vztah začal měnit, a co hůře, začala se měnit i Karolína. Z milé a veselé kopy se stala poslušná ženuška v domácnosti, která se bála jít si odpoledne sednout, aby z toho doma neměla problémy. Marně jsem se ji snažila domlouvat. Neviděla a neslyšela. Asi po roce jejich vztahu sama přišla na to, že není něco v pořádku. Odhodlala se k zásadnímu kroku - oznámila Jakubovi, že jde se mnou na víno. Jakub se z toho mohl zbláznit. Veden mottem „Kdo nežárlí, nemiluje“ předvedl své přítelkyni takovou žárlivou scénu na veřejnosti, že se stydí jít do toho podniku ještě dnes. Jakub udělal ve své podstatě dobrý tah, zesměšnil ji, a na veřejnosti z ní udělal nevděčnici, která si neváží toho, že on je ochoten s ní trávit volné večery, ale místo toho jde někam do hospody sedět do restaurace To, že jsme spolu nebyly samy přes rok, už ale nedodal. Od té doby už jsme si nikam sednout nešli. Až do jednoho prosincového rána, kdy se spolu rozešli. O týden později si našla nového přítele. Žárlí, ale Karolíně to připadá roztomilé.

Karolína byla obětí žárlivce, a přesto si našla nového. Její bývalý přítel Jakub žárlil, a určitě s tím jen tak nepřestane. Lidské se zvyky se prostě nemění.

Francois de La Rochefoucauld kdysi řekl, že v žárlivosti je víc sebelásky než lásky. Žárlivost není cit a není pravda, že k lásce neodmyslitelně patří. Vztah přeci může být i bez ní. Nebo snad ne?